Ein Beitrag von www.unbekannter-bergbau.de

Erstellt Dezember 2011, letzte Aktualisierung Juli 2015.
  

Území, na kterém později vzniklo hornické město Jáchymov patřilo k Ostrovskému panství a v roce 1434 přešlo do držení kancléře, hraběte Kašpara Šlika, který jej obdržel v léno od Českého krále a Římského císaře Zikmunda. 

Šlikové měli brzy odkrýt bohatství malé osady, jež se tehdy jmenovala ještě Konradsgrün. Osada se tehdy skládala z jednoho železného hamru a z jednoho mlýnu na potoku zvaném Bystřice. Domky byly rozloženy v hluboko zaříznutém údolí a obepínaly je příkré a vysoké svahy. Na těchto příkrých svazích pak byly zřejmě v nějakém skalním výchozu, nebo v kořenech vyvráceného stromu náhodně odkryty rudonosné žíly. Již tehdy se do Konradsgrünu začali stěhovat horníci z okolních, převážně Saských, revírů a začali zde provozovat skromnou těžbu v důlních dílech malého rozsahu.

Poloha Jáchymova a jeho dopravní dostupnost. 

Tento vzrůstající ruch nezůstal dlouho bez povšimnutí rodiny Šliků. Jelikož v širším okolí Jáchymova byly v té době již v provozu mnohé doly na stříbro či cín, bylo pouze otázkou času, kdy se na Konradsgrün zaměří jejich pozornost. Stalo se tak roku 1515 pod vedením hraběte Štěpána Šlika (1487-1526) a za přispění šlechtice Johanna Pfluga a báňského podnikatele Hanse Thumbshirna. Tato trojice založila báňský podnik, který odkoupil náleznou jámu od Kašpara Bacha a jiného, dnes již neznámého, horníka a začala s otevíráním ložiska ve velkém stylu.

Báňské podnikání mělo velký úspěch, neboť již v roce 1516 byly odkryty další bohaté stříbronosné žíly a začalo se s dobýváním ve velkém měřítku, tak jak to jen tehdejší znalost dovolovala. V krátké době se do světa roznesla zpráva o bohatých stříbrných žilách a stále ještě Konradsgrün se začal zalidňovat hornickým lidem ze širokého okolí. Již roku 1516 se městečko skládalo ze zhruba 400 domů téměř 5000 obyvatel. Dále zde již stála huť na tavení stříbrné rudy se 4 pecemi. Tento enormní a dnes již nepředstavitelný nárůst obyvatel a rozvoj hornické činnosti si vyžádal zavedení hornického právního řádu pro toto právě přejmenované město. Jáchymov byl roku 1518 obdařen z ruky Štěpána Šlika horním řádem a o rok později i vyšším hornickým úředníkem „perkmistrem“. Tento úředník byl šlechtic Heinrich z Könneritz, který spravoval báňské podnikání v Jáchymově pro rodinu Šliků.

Díky neustálému růstu obyvatelstva a bohatství blízko pod povrchem ležících stříbrných rud dosáhl Jáchymov nejen velkého hospodářského ale i politického významu, což se projevilo roku 1520 přidělením městských práv z rukou českého krále Ludvíka Jagelonského. Tak se stal Jáchymov svobodným hornickým městem. Toto jmenování mělo praktický dopad nejen v obvyklých městských právech jako je svobodný výtoč piva či možnost konání různých trhů, ale taky obsahovalo právo svobodně razit mince. Chvíle, kdy se začali v Jáchymově razit mince se stala mezníkem v dějinách města a rodiny Šliků. Mince se jmenovali Jáchymovské tolary zkráceně rovněž tolary a získali si v tehdejším světě takovou oblibu, že se jejich pojmenování přeneslo do názvu měny USA pod pojmem dolary. A tak tato dnešní světoznámá a ceněná měna má původ svého pojmenování v Jáchymově. Na titulní straně této mince byl vyražen svatý Jáchym, ochránce města. 

Růst Jáchymova dosáhl na tehdejší dobu takových rozměrů, že se toto město stalo jedním z největších v tehdejší Evropě. Do roku 1530 zde vyrostlo přes 1200 domů pro zhruba 13000 obyvatel. Roku 1535 dosáhl počet obyvatel svého vrcholu, když zde bydlelo 18000 obyvatel. Když jde dneska člověk po Jáchymovu stěsnaném v úzkém údolí mezi vysokými horami, dokáže si jen stěží představit, jak se sem mohlo tolik lidí a domů vejít. Tato expanze měla svoji příčinu v ohromném stříbrném bohatství Jáchymovských žil, a v neustálé podpoře dolování ze strany rodiny Šliků. Jen mezi lety 1516 až 1554 bylo vytěženo více než 250 000 kg stříbra s celkovým ziskem blížícím se 3,2 milionu tolarů. Některé kusy ryzího stříbra měly údajně hmotnost přes 100 kg. Takový nárůst moci a bohatství ovšem nemohl zůstat bez odezvy. Roku 1545 byli Šlikové z rozhodnutí císaře Ferdinanda zbaveni práv a majetků v Jáchymově a všechny výtěžky z dolů měli jít nadále do státní pokladny. Tak skončila nejúspěšnější perioda v dějinách Jáchymova.

V časech po převzetí dolů státní správou došlo ve druhé polovině 16.století k postupnému úpadku. Stagnace pokračovala rovněž do počátku století sedmnáctého. Bohaté podpovrchové rudní partie byly již vydobyty a postupné prohlubování dolů, ze kterých se stříbro těžilo sebou přinášelo stále větší technické problémy. K největším problémům těžby z větších hloubek patřilo vedle dostupnosti, také větrání a čerpání důlních vod na povrch. Z těchto důvodů byla možnost vydělat takzvané „rychlé peníze“, pokud možno ještě bez práce, pouze na základě spekulativních nákupů důlních podílů prakticky vyloučena. S investory a podnikateli se postupně odstěhovali rovněž samotní horníci, do nových lokalit, které skýtaly podobné výhledy na rychlé zbohatnutí. Hornický lid následovali samozřejmě rovněž příslušníci inteligence a odborníci z přidružených technických oborů. Hornické město zchudlo během krátké doby a již nikdy se nemělo vrátit ke své původní velikosti. Všechny tyto události však ještě nebyly koncem úpadku kdysi slavného hornického města Jáchymova.

Již roku 1613 postihla město morová epidemie, která město téměř úplně vylidnila. Po jejím odeznění zůstalo v kdysi tisícové metropoli pouhých 500 obyvatel. Další ranou, která postihla celou Evropu, Jáchymov nevyjímaje,  byla 30.letá válka  1618-1648. Ve městě se střídali vojska obou válčících stran a obě si s nevybíravou krutostí vybírali od obyvatelstva dávky potravin, požadovali výpalné a ničily vše, co jim stálo v cestě. Následoval znovu hlad, bída a nemoci. Po roce 1625 přibyla ještě náboženská čistka, když do té doby převážně protestantské obyvatelstvo začalo být násilně nuceno k přechodu ke Katolické církvi. Následovalo zavření slavné latinské školy a odchod evangelického pastora a všech obyvatel, kteří se nehodlali vzdát své víry do Saska, kde nalezli nový domov.

První příznaky zlepšení hospodářské situace se začali projevovat počátkem 18.století. Zřízení hornického učiliště roku 1717 položilo základní kámen pro zlepšení celkové situace v revíru. Přes velkou snahu místních specialistů se nepodařilo dostihnout náskok světového vývoje montánního školství a Jáchymov se stal nanejvýš průměrně významným hornickým učilištěm. Roku 1733 bylo pak učiliště přeloženo do tehdy mnohem významnějšího revíru v rámci Rakousko-Uherska a to do Banské Štiavnice.

Dalším podnětem, který zapříčinil jistý rozmach Jáchymovského dolování byla koncem 18. století zahájená těžba kobaltových rud. Kobaltová ruda se stala vedle tehdy již tradičních kovů jako je stříbro, olovo, nikl, cín, arsen, důležitým hospodářským faktorem této doby. Mezi lety 1750 až 1800 bylo ze zdejších dolů vytěženo cca 62000 centů (cca 3 475 000 kg ) kobaltu.  Počátek století devatenáctého byl pak opět ve znamení úpadku hornictví, které si vyžádalo svoji daň. Státní správa se z důvodu velkého zchudnutí obyvatelstva snažila v tomto období zavést do chudých horských chalup různé domácí výroby, aby zmírnila nepříznivé dopady konce hornické činnosti. Jednalo se zejména o výrobu knoflíků z perleti, zpracování slámy, paličkování krajek, dřevořezba, výroba rukavic a v Jáchymově samotném byla založena továrna na zpracování tabáku do cigaret a dýmek. Všechny tyto opatření měly zmírnit vzrůstající chudobu místního obyvatelstva. 

V 19.století se opět začalo pro hornictví blýskat na lepší časy. A to díky do té doby nevyužívanému prvku uranu. Roku 1789 objevil německý geolog Klaproth na vzorcích z Jáchymova dosud neznámý prvek a pojmenoval jej po planetě Uran. Tento prvek dokázal jako přísada do skla zabarvit sklo do té doby neznámé ohnivě žluté a zelené barvy. Ta se brzy pro své vlastnosti začala nazývat rovněž kanárkovou barvou. Od roku 1835 se pak začala uranová ruda pro potřeby sklářského průmyslu těžit a prodávat. Od roku 1850 získala tato surovina na ještě větším významu zásluhou českého vědce a chemika Adolfa Patery, který technologicky zmodernizoval výrobu uranového koncentrátu pro barvení skla. Díky jeho působnosti se Jáchymov stal největším světovým producentem uranových barev, které se zde od roku 1856 začali rovněž vyrábět. Roku 1886 vyrobila již zdejší továrna na uranové barvy 11000 tun této suroviny. Jako hlavní těžní jámy se v té době používala šachta Svornost, která je v provozu od roku 1530 téměř nepřetržitě. Těžba a zpracování uranu mělo však rovněž své stinné stránky. Při dlouhodobém denním kontaktu s touto radioaktivní surovinou se začali u mnoha horníků a pracovníků z úpraven objevovat zdravotní problémy. Tehdy se tato nemoc označovala různými způsoby, nejčastěji však Schwarzenberská nemoc. (podle Schwarzenberg, Sasko). Dnes již víme, že se jednalo o rakovinu plic. Příčinou onemocnění byl, při zpracování uranu vznikající, prach sestávající z velmi jemných zrníček křemene na který byly navázány částice uranu, které po nadechnutí uvízli v plicních sklípcích a staly se tak permanentními zářiči radioaktivity. Tento proces vedl pak z dlouhodobého hlediska k bolestivému a zdlouhavému umírání. Předpokládá se že, zhruba jedna třetina hornického a úpravnického personálu padla této nemoci za oběť. 

Na začátku 20.století se Jáchymov povznesl mezi nejvyhledávanější lázeňská střediska tehdejšího světa. Lidé si uvědomili, že radium obsahující voda, která byla objevena na 12. patře šachty Svornost, má mnohostranné využití v léčbě nejrozmanitějších nemocí lidského organismu, zejména pak pohybového aparátu. Také výzkum uranu pokračoval dále v neztenčené míře, díky jeho bohatým nálomům v hlubině. Díky výzkumu tohoto prvku a objevení nových prvků Radia a Polonia vstoupil Jáchymov do světových dějin, na čemž měli největší zásluhu manželé Piere a Marie Curiovi.

Po skončení druhé světové války se uran stal strategickou surovinou v boji dvou velmocí o nadvládu nad světem. Jáchymovské uranové doly byly bezohledně vytěženy a vytěžená ruda odeslána do Sovětského svazu k výrobě atomové bomby. Vedle Německých válečných zajatců a etnických Němců ze všech oblastí Čech, zde byly k práci donuceni tisíce Českých politických a kriminálních vězňů. Pro dozorce zde život člověka neměl téměř žádnou cenu. Za těchto podmínek zajateckých táborů a nucených prací byla těžba uranu v Jáchymově a okolí realizována do roku 1964. Během této doby bylo v Jáchymovském revíru vyraženo 25 hlavních šachet a přes 600 km horizontálních důlních děl (štol, překopů a sledných chodeb). Celkem byla  uranová ruda dobývána na zhruba 400 žilách.

Dnes již se v Jáchymově žádný uran nedobývá a také zajatecké tábory již zmizely v lesním podrostu. Uran má však pořád ještě význam pro dnešní lázně Jáchymov. Ještě dnes jsou v provozu šachty Svornost a Josef odkud se čerpá voda s vysokým obsahem radonu do lázeňského provozu. Šachetní budovy byly mezi lety 1992 a 1996 citlivě rekonstruovány. V této době byly rovněž možné návštěvy dolu pro zájemce o podzemí a mineralogy. V současné době však není již návštěva podzemí dovolena. Naproti tomu byla zpřístupněna krátká štola v blízkosti šachty Svornost, která je součástí Jáchymovského muzea. 

Jáchymov jako turistický cíl má stále co nabídnout návštěvníkům. V okolí města je stále zachováno mnoho svědků hornické minulosti. Určitě bychom se chtěli do tohoto města ještě vrátit, a napsat reportáž o Jáchymovském podzemí ….

Přeložil:
Marek Nesrsta, Abertamy/Abertham.