Horní Blatná – Bergstadt Platten

Horní Blatná je staré hornické město ležící na území České republiky u hranic se Spolkovou republikou Německo. Původní název byl pouze Blatná (Platten). Po roce 1918 došlo k přejmenování na Horní Blatnou (Bergstadt Platten). Přízvisko „Horní“ je v tomto případě chápáno ve významu hornické město Blatná. Nikoli jako město položené v horách či na kopci, jak je mnohdy nesprávně chápáno. (pozn. překladatele)

Město se rozkládá na úpatí Blatenského vrchu, který se svou nadmořskou výškou přesahující 1000 m.n.m. je jedním z nejvyšších vrcholů Krušnohorského hřebene. Město bylo založeno v relativně plochém údolí, na úpatí Blatenského vrchu, a proto bylo pojmenováno jako „Platte“ tzn. rovina. Český výraz „Blatná“ má poněkud odlišný význam. Blata jsou dnes chápána jako rovinatá podmáčená území a zřejmě je tento výraz převzat ze či do staré němčiny, neboť podobnost slov „blata“ a „platten“ určitě není náhodná. (pozn. překladatele)

Vznik této staré hornické aglomerace je těsně spjat s těžby cínu v okolí.
  

První zmínky o dobývání cínu v okolí se datují již do roku 1380. Tehdy se ovšem jednalo pouze o povrchové rýžování cínu prováděné pouze v letních měsících. Samotné založení města Horní Blatné se uskutečnilo zhruba o 150 let později a to zejména za přispění saského hornického lidu. V té době docházelo v mnoha revírech saské části Krušných hor k úpadku těžby, a proto byly vítaným novým zdrojem obživy nově otevírané doly v Království Českém. K lepšímu porozumění celé problematiky se ji v následujících řádcích pokusíme přiblížit.

Území, které měli pod svou správou pánové z Tetova (Tettau) sídlící v saském Schwarzenbergu, cca 30 km severně od Horní Blatné (pozn. překladatele), zahrnovalo rovněž území mezi Horní Blatnou a Božím Darem. Toto zalesněné a neúrodné území nemělo až do objevu bohatých ložisek nerostných surovin žádný praktický význam. Kdo zná morfologii zdejšího terénu, tomu je záhy zřejmé, že hranici mezi Saskem a Českem (Böhmen), tvořilo tehdy rozvodí mezi Černou a Červenou Bystřicí. Laicky řečeno, na kterou stranu tekl potok, toho bylo území. (pozn. překladatele).

První opravdu velké nálezy nerostných surovin z této oblasti jsou datovány do roku 1520. Jednalo se o stříbrné ložisko u Božího Daru. K upevnění vůdčí pozice panovnické rodiny „Ernestinů“, pod jejichž dominium náleželo rovněž Schwarzenberské panství, bylo nejjistějším prostředkem založení městské aglomerace. I z tohoto důvodu přikročil roku 1532 saský kurfiřt Johann Friedrich I. k vydání dekretu o založení prvního horního města v této oblasti. Jako nejvýznamnější ložisko se v té době projevil Blatenský vrch, se svými velmi bohatými cínovými žílami. Volba proto padla na dnešní Horní Blatnou. Blatná byla v té době rovněž chápána jako mocenská protiváha právě založenému „Oberwiesenthalu“, který byl založen nepřátelskou větví saského vládnoucího rodu („Albertiny“) a jehož vliv se velmi intenzivně prosazoval do oblasti dnešního Božího Daru. Protože štoly ražené z Oberwiesenthalu byly téměř výhradně hnány směrem k Božímu Daru, bylo zde již v samém prvopočátku těžby založeno na budoucí problémy.

První horní řád obdržela Horní Blatná roku 1534 z rukou saského kurfiřta Johanna Friedricha I., de facto tím rovněž potvrzoval svou svrchovanost nad tímto územím. Kurfiřt Johann odkoupil o rok dříve toto území od bratrů Albrechta Christofa a Georga z Tettau (Tetova). Důvodem pro tak velký zájem o toto vysoko položené území byl, nález dalšího bohatého ložiska. Jednalo se o již dříve zmíněné stříbrné doly v okolí Božího Daru. Z důvodu, v té době probíhajícího, sporu mezi „Ernestiny“ a „Albertiny“,  (dvě hlavní panovnické linie v Sasku té doby pozn. překladatele), bylo nutno přesně stanovit průběh hranice a způsob odvádění desátků, a dalších poplatků mezi obě znesvářené větve rodu.

Do dalších dějin tohoto území se zásadním způsobem projevil průběh a výsledky Šmalklandské války. (Jednalo se o první střetnutí nově nastupující lutheránské šlechty s šlechtou katolickou pozn. překladatele.) Všechny, předtím obtížně sjednané dohody, přišli v niveč. Schwarzenbergské panství se stalo válečnou kořistí vítězných stran, a to na straně jedné knížete Mořice Saského a na straně druhé habsburského krále Ferdinanda, toho času vládce v Čechách. Na základě tzv. Pražské dohody z 14. října 1546 bylo panství rozděleno mezi výše uvedené strany. To mělo samozřejmě následky rovněž pro okolí Horní Blatné a Božího Daru. Mezi oběma panovnickými rody však došlo záhy k rozdílu v chápání významu této smlouvy. Spory vyvrcholily vyhlášením horního řádu císařem Ferdinandem kterýžto počin přímo deklaroval svrchovanou pravomoc císaře na dané území mezi Horní Blatnou, Hřebečnou a Božím Darem.

K definitivnímu urovnání sporu a uzavření dlouhodobě udržitelné dohody došlo až po smrti kurfiřta Mořice, roku 1553. Tato dohoda sjednotila hranici mezi daňovými okrsky s hranicemi panství. V důsledku této dohody připadly definitivně města Boží Dar a Horní Blatná pod Českou korunu. Na vytyčení nové hranice se podílelo mnoho význačných kartografů své doby, jako například Johann Humelius či Georg Oeder. Touto dohodou byl změněn rovněž odvod daní a příjmů z hornické činnosti. Zajímavé je, že polovina z odváděných výnosů byla stále odváděna do Saska. V souvislosti s tímto dělením však bylo rovněž dojednáno, že polovinu z potřebných výdajů na úřednictvo, faráře a vdovy ponese rovněž saská strana. Propůjčování důlních koncesí pak bylo ponecháno dosavadní praxi.  

Tato dohoda však měla pouze krátké trvání. Po několika letech se hluboké rozpory mezi výkladem povinností obou stran promítly v prakticky nefunkční správní aparát na sledovaném území. České horní právo bylo pro saské úředníky nepřehledné a vedlo k dalšímu prohlubování rozporů. Když pak roku 1575 zavedlo Sasko daň na příjem z těžby cínové rudy, odpověděla na to česká strana vypověděním dosavadní dohody o společně spravovaných důlních podnicích.

Další dějinnou událostí, která zanechala v historii našich zemí hlubokou ránu je třicetiletá válka. Jejím výsledkem byly na území koruny České nejen epidemie smrtících nemocí, ale rovněž čistka obyvatelstva na základě náboženského vyznání. Důsledkem byl odchod nepoddajných protestantských obyvatel do sousedního Saska  a tím pádem, citelný úbytek počtu obyvatelstva. S poklesem počtu obyvatelstva, klesala kupní síla těch, kteří zůstali, což mělo za následek odchod obchodníků do jiných obchodních center. Kdysi lukrativní dobývání cínu se stalo ztrátovou činností a výtěžky z něj již nemohli pokrýt údržbu technických zařízení spojených původně s dobýváním nerostných surovin. Příkladem může být Blatenský příkop. Na saské straně bylo tak například roku 1654 založeno  exulanty město Johanngeorgenstadt na hoře Fastenberg. Většina obyvatel pocházela původně z Horní Blatné.  

Pro Sasko stejně jako pro království České bylo hornictví v okolí Horní Blatné a Božího Daru  v této době již pouze věcí podružného významu. Periodicky se opakovali pokusy o navázání hlubších hospodářských kontaktů mezi oběma stranami. Tyto rozhovory však stále znovu ztroskotávali na neochotě jedné ze stran ke kompromisu. Celá problematika byla stále nepřehlednější a bez výhledu na východisko. Poslední kolo rozhovorů o znovunavázání užších hospodářských kontaktů se uskutečnilo roku 1829. Bohužel ani tento pokus nebyl dotáhnut do konce. Teprve nástup průmyslové revoluce a zavedení moderního zákonodárství odstranilo nepřehlednou změť zákonů a nařízení, které měli svůj původ někdy až v dobách Šmalklandské války. Obě strany se vzdali všech nároků, právních formulací a zvykových práv, které do té doby platily na území mezi Horní Blatnou a Božím Darem. S touto dohodou končilo několik století dlouhé období konfliktů v česko-saském pomezí, které negativně determinovalo vývoj celé oblasti.

Horní Blatná je stejně jako několik dalších hornických měst v Krušných horách (např. Marienberg, Měděnec) založena podle předem připraveného zastavovacího plánu. Projekt nově založené aglomerace byl zhotoven saským úředníkem Jáchymem Spanselem. Dle tohoto projektu byly na pravoúhlém náměstí situovány vedle měšťanských domů, také budova školy, radnice a horního úřadu. Kostel byl pak umístěn doprostřed náměstí. Hlavní dopravní cesty pak byly z náměstí vedeny na všechny světové strany a lemovány dalšími domy a přesně vytyčenými parcelami pro hornická obydlí. Centrální náměstí bylo v 16. století vždy zakládáno na co největší ploše, což mělo své velké výhody, pokud se nově založené město vyvinulo ve velkou aglomeraci s vysokým počtem obyvatel. Pokud se však očekávaný rozvoj nedostavil, jako třeba na Hoře sv. Kateřiny, zůstalo centrální náměstí obrovským prostorem pouze pro řadu domů na obvodu a několik málo obyvatel. S takto promyšleným, pravoúhlým (tzv. šachovnicovým) schématem městské zástavby bylo možno téměř bez problémů rozšiřovat rozlohu města.  

V prvních desetiletích po svém založení roku 1532, prošla Horní Blatná bouřlivým rozvojem. Roku 1535 bylo již v nejbližším okolí města v provozu 300 důlních provozů různé velikosti. Protože od samého založení měla Horní Blatná status města, z čehož pramenilo právo provozovat pravidelné trhy, stala se centrem i pro okolní hornická sídla  jako např. Háje (Zwittermühl) či Pernink(Bäringen). Doly na cín se ukázaly jako velmi vydatné, a proto si obec mohla dovolit přestavět původně dřevěný kostel na zděný. Tato překrásná pozdně renesanční památka vévodí dodnes náměstí Horní Blatné a je zasvěcena sv. Vavřincovi. Celé městské centrum s měšťanskými domy pocházejícími z velké části z druhé poloviny 18. století je dnes chráněno jako městská památková rezervace. A to právem.

Úpadek Horní Blatné se po skvělé druhé polovině 16. století naplno projevil s vypuknutím 30. leté války. Jako přímý důsledek těchto válečných událostí byla provedena násilná rekatolizace v jejímž důsledku muselo mnoho luteránských obyvatel odejít do sousedního Saska, kde byly přivítáni jako žádané a kvalifikované pracovní síly. Hornictví se již nikdy nevrátilo na svou počáteční úroveň. Místo toho se do této horské oblasti rozšířila typická krušnohorská manufakturní výroba. Začalo se provozovat paličkování, výroba hraček, rukavic, lžic a jiných drobných kovodělných výrobků. Pro místní obyvatele to byla příležitost jak si vydělat několik drobných pro svou potřebu.

Od začátku 20. století se jako další hospodářský faktor projevila zimní turistika, která díky relativně jisté sněhové pokrývce a zlepšujícímu se dopravnímu spojení lákala stále víc a víc turistů. Před vypuknutím 2.světové války žilo v Horní Blatné přes 2200 obyvatel. Po nuceném odchodu téměř všech původních, německy mluvících, obyvatel v roce 1946 se do Horní Blatné nastěhovalo zhruba 900 nových obyvatel mluvících převážně česky. Dnes je Horní Blatná malé, útulné a ospalé horské městečko, které výrazně trpí odchodem mladých obyvatel převážně do průmyslových center jako je Chomutov či Sokolov. Důvodem jsou těžké životní podmínky ve výšce přes 1000 metrů a téměř 100 % jistota, že v Horní Blatné neseženete žádnou práci.